Vaše díla - Villonská balada 4b

Přinášíme Vám další várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy.  Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Pro šesté kolo jsme vybrali opět lahůdku - byla to villonská balada.
Tentokrát to byl oříšek, ale nevzdali jste to.

Soutěžních příspěvků se nám přesto sešlo slušné množství.

Dnes Vám přinášíme dalších sedm příspěvků.

Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
---------------------------------------

Ale pozor – uzávěrka byla ve čtvrtek v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit.
Děkujeme za pochopení.

Zadaná slova pro tento týden byla:
hlas sklenka stůl prdel štěstí

A teď už – jako každý týden -  pojďte číst a hodnotit.

---------------------------------------
#7 d
Chimmychanggaz
Bezzábrannost
Villonská balada

Když je míra nedočkavosti,
jak Mount Everest vysoká.
A myšlenek se jen chtíč zhostí.
Slušnost v nás se nás leká.
Hlas libida stále haleká,
těla křičí, nač čekat víc.
Všechny překážky rozseká,
bezzábrannost bez hranic.

Ve sklence vína plavou cnosti,
do zvířat mění člověka.
Když dva jsou stejní, je to štěstí,
nedostane co nečeká.
Vzrušením tečeme jak řeka.
Ruce jak vesla od pramic.
Bouře, jež nikoho neleká,
bezzábrannost bez hranic.

Jsou známe ty maličkosti,
z nichž touha je tak veliká.
Z úst proud vulgárnosti,
která nic v obalu neříká.
Tvá prdel je teď má Mekka,
o stůl opřená, hladovíc.
Proud chtíče do Tebe vniká,
bezzábrannost bez hranic.

K celé té naší tělesnosti,
je možná potřeba říct.
To Láska je v osudovosti,
bezzábrannost bez hranic.
---------------------------------------
#8 d
alesio
K narozeninám
villonská balada

Zvedám sklenku, zvučným hlasem
o stůl pěstí uhodím.
Vlna spěchá za lodí.
Prdel štěstí svážu vlasem,
na rožni už tančí prase,
ozývá se ze všech hrdel:
"Ať je s tebou pořád prdel!"
Fanda chtěl být Fantomasem.

Před dalekým dávným časem
matka syna porodí.
A už s bratry závodí,
kdo dřív chytí mouchu lasem,
pro Duklu či pro ,belasé'
svádí bitvy tvrdé.
Stálky, co z nich zbude?
Fanda chce být Fantomasem.

Už se diví světa kráse,
do hospody nechodí.
Zkoumá Dyje povodí.
Doufá, že neskončí v base,
potmě v lese neleká se,
vždyť má srdce hrdé.
Rád se toulá v Brdech.
Fanda bude Fantomasem.

Zvedám sklenku, zvučným hlasem
dnes se Fanda narodí!
Radujte se, národy.
Fanda už je Fandomasem!
---------------------------------------
#9 d
Chimmychanggaz
Tisíc tváří
Villonská balada

Někdy sklony k romantice,
ráda přednostně vyznáváš.
Jindy jsi zas jak samice,
svou prdel vyšpulenou máš.
Někdy ke knížce uléháš,
pak všechny konvence boříš.
Jindy zas na mě spoléháš.
Jsi žena tisíce tváří.

Někdy máš blízko ke sklence,
dobré víno si vychutnáš.
Jindy dvou těl propletence,
za střízliva v nás rozpoutáš.
Někdy s filozofií dáš,
vale, co psáno ve snáři.
Jindy se do hvězd zadíváš.
Jsi žena tisíce tváří.

Někdy mám v Tobě spojence,
štěstí všem hrstmi rozdáváš.
Jindy hlasem smutným tence,
O energii požádáš.
Někdy se o stůl opíráš,
V očích Ti vášeň zazáří.
Jindy jak dáma usedáš.
Jsi žena tisíce tváří.

Láska má bez konkurence,
se s tísici Tebe páří.
Chci s Tebou být až do konce.
Jsi žena tisíce tváří.
---------------------------------------
#10 d
Antonín Robin
***
balada

Tichý hlásek šeptl prdel,
Jak chtěla veršotepárna.
Nikdo mu to nezáviděl
Díky sklenkám vína zdarma,
Které přinesla jim karma.
Ten hlas byl jenom štěstí půl.
Přinesla ho chvíle správná,
Jako když najdeš zlatý důl.

Prdel stále zněla z hrdel.
Každá výtka byla marná,
I mravouk to tak viděl:
To tahle veršotepárna,
Holčina jedna nezdárná.
To ona a politý stůl.
Ta holka jedna rozmarná,
Co byla převlečený ghůl.

Co nalít do suchých hrdel,
Za tak horoucího parna.
Žíznivý by nezáviděl
Pravidla ze starodávna:
Na žízeň je voda správná.
I když je to jen pravdy půl,
Je tu ještě rada dávná:
Přidej rum, až v ní stojí hůl.

I praotec Čech to viděl.
Vůbec to není pravdy půl.
Řekl to, než z Řípu vyjel:
Jen čistou vodu pije vůl.
---------------------------------------
#11 d
Markéta K.
Skok
Villonská balada

Bála se. Tak moc se bála.
Z té výšky se točí hlava.
Na mostě jak socha stála,
krásná dívka, štíhlá, plavá,
dole zelená se tráva,
nahoře se nebe mračí,
jsou chvíle, kdy se to stává,
trocha odhodlání stačí.

Nehne se. Je jako skála.
"Do prdele, nejsem kráva?"
říká si snad, strach z ní sálá,
"doma voní čerstvá káva,
sklenka sklence zaznít dává
nad stolem i nad koláči -
jaký hlas mi našeptává:
trocha odhodlání stačí?"

Dole stojí párek v gala,
zvědavost je nelaskavá...
S chutí by teď vycouvala,
nikdo však rád neprohrává,
vzedme se v ní síla dravá.
Odrazí se, oči v pláči,
jen vítr jí přitakává:
trocha odhodlání stačí.

Vzduchem chvíli volně vlála,
pak ji lano vzhůru vláčí.
Na zemi se šťastně smála -
trocha odhodlání stačí!
---------------------------------------
#12 d
Chimmychanggaz
Milování v kanceláři
Villonská balada

Začalo to líbáním,
pak dotyky nevinné.
Prsty nemají stání,
z nevinných jsou cílené.
Zábrany jsou ztracené.
Oči do sebe se noří.
Všechno je připravené,
k milování v kanceláři.

Rychlé na půl svlékání,
pak tiše NE řečené.
Hlas, co v ničem nebrání.
NE co v ANO změněné.
Paže o stůl opřené.
Voda ve sklence bouří.
Důvody obrácené,
k milování v kanceláři.

Tvé tlumené sténání,
zvuky těl netlumené.
Boků mých počínání,
o Tvou prdel opřené.
Slůvka chtíče vyřčené.
Kapky potu na tváři.
Rychlé tempo potřebné,
k milování v kanceláři.

Pak Láska nás dohání,
a tváře štěstím září.
Mysl se navždy sklání,
k milování v kanceláři.
---------------------------------------
#13 d
Ivo Levis
Vzpomínka na první lásku
Villonská balada

Poprvé jsem ji viděl v tanečních,
seděla u stolu, vlasy k pasu,
nevšimnout si jí, to byl by snad hřích,
když dnes vím, co jsem měl na to času,
abych moh´ ocenit její krásu.
Když navrhl jsem schůzku potají,
kývla a neposlala mě k ďasu -
jiní takové štěstí nemají.

Toulali jsme se městem po nocích,
tisíckrát prošli jsme naši trasu,
rád v tichu poslouchal jsem její smích,
a medový zvuk jejího hlasu.
Přepadl mě pocit čas od času,
že snad všichni na prdel padají,
když šel jsem drže ji kolem pasu;
jiní takové štěstí nemají.

Hlavu jsem tenkrát nosil v oblacích
a celý můj svět topil se v jasu,
než přišla tvrdá rána na čenich -
on pro ni znamenal vyšší klasu;
uměl líp mluvit a hrál na basu,
jednička v tom, co muži dělají.
Smutek jsem otupil sklenkou kvasu,
jiní takové štěstí nemají.

Dnes jsem ji potkal s dcerou po rocích,
život je prevít, právě řekla jí.
Zvala mě k sobě, já už nešel bych.
Jiní takové štěstí nemají.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE